NEDĚLE 9.5. Krom skalních českých i slovenských pilotů, přijíždí také výprava z Rakouského PWC, kteří neměli o nic lepší počasí než my tady. Snad jen dospěli ke zjištění, že se dá létat také ve sněhových přeháňkách i krupobití. Krom této partičky dorazili spolu se Slívovými i 6 mladých a nadějných. Přeš pesimistickou předpověď je na startovní listině 40 pilotů. Dnešní task je namířen přes známé Lutyše sedlo, Ochodnicu do Čadce, tedy 37,5km. Před otevřením okna se kolem promenáduje MasoX v erotickém červeném oblečku a komentuje přistání Kolouška-Davida Ohlídala na start jak krásně rozhazuje kopýtkama. Část závodníku vyhnila ihned po startu, druhá polovina dotáčí základnu a vydává se na trať. Bohužel se skupinka po otočení 1OB neprosazuje proti sílícímu větru a tak na různých zajímavých místech přistává. Asi nejzajímavější měl Míra Volný, který se stal na chvíli veverkou, ve snaze přeletět zalesněné sedlo, což se mu nakonec nepovedlo a padáček rozvěsil na smrky. Zbytek raději neriskoval a sedl na loučky, jen Martině Odorlíka přistál Orlík k nohám. Vítězem dnešního dne se stal Ďurko Kleja s výkonem 15 km. S Karlem Hublem volíme jinou trasu a vyhníváme na 9 km v Kotasové. Všechny sbírá cestou svoz, a tak se setkáváme v autě více ženských než chlapů.“Pěkně, holky, pěkně!“ , chválí nás spokojený Radar obklopen závodnicemi ze všech stran. Večer nechybí uvítací taneční autopárty na Pulp Fiction a barvitě popsané historky Kolouška s Papouškem.
PONDĚLÍ 10.5. „Jo česneku je málo i v česneku“, konstatujeme ráno s Taťkou při snídání rajčátkového salátu s touto aromatickou zeleninou. Jako každé ráno drobně mrholí, a tak ve stanu špekulujeme co s načatým dnem. V tomhle by nevyhnali ven ani psa! Volíme oblíbené koupání v Bešeňové. Místní personál i plavčice „Pamela“ nebyla z naší přítomnosti nadšená, jelikož jsme se neobešli bez menšího rozruchu. Počínaje vlnobitím v klidovém bazénu, honičkou konče roztočení vody. Snahy Masařky o usmíření nepomohly a tak dobrovolně raději opouštíme bazén. Při návratu na Straník nakupujeme potřebné suroviny na rožnění u hangáru.
ÚTERÝ 11.5. Kupodivu dnes neprší a počasí se ukazuje velice slibné. Zjišťujeme, že i při severním prodění se dá startovat ze Straníku na jih. Disciplína je zvolena stejně jako předešlý den. Není problém se zachycením, ovšem nad prvním otočákem se tvoří docela vysoký kongesťák, ze kterého již vypadávají srážky. Poté co se objevil první blesk se zahřměním nad Fatrou, berem roha a utíkáme na uších a plném speedu zpět. Většině se podařilo vrátit nad, či pod Straník, jiní vyčkávali v hospodách na svoz. Mezitím se přihnala průtrž mračen s krupobitím, ale to už seděli všichni na zemi. Já s Elasťákem konkrétně pod keříkem na úpatí Straníku, kdy se kryjeme před kroupami a studenou vodou. Sotva skončila přeháňka, mokří jak myši přicházíme ke stanu a sušíme své svršky na plotě vodárny. Krom nás byli všichni suší a divili se, co jsme tak dlouho pohledávali ve vzduchu. Ono to pod mrakem nevypadá tak černě, jako bokem, odkud je výhled na celou kovadlinu.
STŘEDA 12.5. Po nočních bouřkách a přeháňkách se opět vyčasilo a vypadá to, že opět poletíme. Trať je zvolena FAI čtverec s cílem v Tepličce. Nevýrazné podmínky na startu, stále se měnící směr větru dává vyčkávat závodníkům. Nejodvážnější se vrhají do vzduchu za Klejou, kde v rotoru vytáčí uzoučký stoupák a letí na trať. Hanka s Masoxem to vzdávají a spolu s druhou skupinkou viz. Oroš, Orlík, David a já po marném boji končíme v Tepličce. Třetí skupinka se opět chytá a odlítá. Opět naše sestava vystihuje mrtvý bod a i na třetí pokus přistáváme jako jediní v cíli. Sice bez jediného otočáku, ale přeci. Nebe se zatahuje ciry, že by další déšť? To snad ne. Celý upocení z věčného hnití se jedeme iniciativně a dobrovolně okoupat do řeky Varínky.Ti nejotrlejší dokázali ponořit do ledové vody i hlavu, ale co by jsme pro hygiénu neudělali. Při návratu do kempu pozorujeme nad Martinskými holemi přeháněčku s malou kovadlinkou. Večer trávíme klasicky oblečení ve všech vrstvách oblečení u ohně na kopci, za opékání buřtů či brambor.
ČTVRTEK 13.5. To to letí, ale nic odlétaného co? Po zrušení, je návrh náhradního dne směřován na motokáry, squash, bowling či Bešeňovou. Volíme halušky na Salaši a procházku přes Malý Straník a sjezdovku k prameni výborné vody. Cestu nám ukázaly místní hospodyně ze Zátiší. Což tak jít do kina? Skvělý nápad, hrají světovou premiéru TRÓJA. Opět tvoříme největší procento návštěvníků. Venku se citelně ochlazuje a tak s Taťkou hledáme v Žilině saunu, na kterou jsme se už dávno těšili. Luxusní služby jsme nalezli v Železniční poliklinice s novou saunou, párou a vířivým bazénem s mořskou solí. Pokud by se chtěli dámy osprchovat, museli požádat pány, jelikož fotobuňka na spuštění vody fungovala pouze pro mužské pohlaví. Ti se jemně rozhoupali nejen v bocích a voda již tekla. Bazének poskytoval různě nastavitelné trysky, ale nejvíce oblíbená kruhová vířivka, kde se rozprostřela dobře stavěná matka rodu a nemínila se hnout s místa. Počasím si přeci nenecháme zkazit náladu a tak příjemný večer zakončujeme ve stanu popíjením kvalitního vína.
PÁTEK 14.5. Den začal královskou snídaní ve stanu, kde se k nám přidala i Hanička, která neodolala našemu vychutnávání rajčatového salátu, oliv, sýru a zapíjení zbytku včerejšího vína. Obloha je vymetená, bohužel funí a tak vymýšlíme další varianty jak vyplnit den. Nakonec se rozhodujeme vyrazit do Rajeckých Teplic, kde nás Taťka pozval do Rybářské bašty na vítečnou rybí polévku. Celá výprava včetně Oslíku a Hanky jdeme na pěší tůru na Sulovské skály. Z původní krátké vycházky se trasa prodlužuje, holky stávkují, ale pohled ze skal stojí za tu námahu. Po návratu do hangáru nás čeká připravený gulášek od organizátora a příjemné posezení u ohně.
SOBOTA 15.5. konečně pořádné létání Že by se přeci jenom letělo? Jako poslední závodní den to tak vypadá. SZ proudění umožnilo organizátorům a komisi postavit trať přes Zazrivou do Bešeňové, tedy 55 km dlouhou disciplínu. Problém se zachycením na startu neměl téměř nikdo a tak po vytočení pod základnu se několik skupinek vydává na trať. Problémovým místem se stala Zazrivá a Kubinské hole. Pod cirovitou oblačností se tvořily kumuly, které se nad tímto místem slily. Chtělo to vyčkávat na nové okno, skočit do zalesněného kotle Kubínek a nakoupit kabinku až pod mrak. Někteří letěli příliš brzy, kopec jim nedal a tak přistáli. Ostatní šli více předem, tím se při přelétnutí Kubínek a Dolného Kubína značně zdrželi. Sama tedy volím nasvícený kotel kde se ze všech stran slévala slušná šestka nahoru. Základnu dotáčím nad městem a pozoruji skupinku bojujících nad sídlištěm. V polovině údolí se tvoři chmurka, dolétám pod ní a znovu jdu nahoru. Chybí mi zbývajících 10 km do cíle. Letím přímo za šipkou přes Chočské vrchy a zbývá překlouzat zvlněnou krajinu do dalšího údolí Liptovské Mary. Nasvícené louky krásně nosí a nad cílem mám 500m k dobru. Škoda jen, že jsme nemohli letět dále, Nízké Tatry na dohled. Snad příště. A tak šroubuji spirálu na cílovou loučku. Přitom pozoruji rochnící se lidi v hnědém bazénku Bešeňové. „Co tady děláš s tou fazolí?“, diví se ostatní. To jsou teprve 4 lidi v cíli? Paráda, super výsledek, gratulujeme si spolu s Evženem Holmanem, Mišem Orolinem, Honzou Kupkou a Tomášem.....Půl hodiny poté přistává Míra Volný a Petra Krausová. Za další chvíli přichází Radar a Vrabčák, kteří nedali dokluz a přistáli kilometr před páskou. Nadšení mi však netrvá dlouho, jen do té doby, než zkontroluji svůj track log na GPS. „Ani čárka, no to snad ne!!!“ Technika mě zradila, ach jo. I to se stává. Zklamaná, ale zároveň nadšená se super výsledkem si jdeme krátit čekání na svoz do hospůdky na terásku. Po hodině, tedy dvou pivech máme luxusní odvoz až do hangáru. Zde probíhá sdělování různých dojmů, stahování GPS a následné vyhodnocování výsledků. Krásná disciplína. Zakončení závodů a vyhlášení výsledků proběhlo navečer, kdy se vítězem stal Honza Kupka a z žen Petra Krausová. Svůj výsledek díky nezkontrolované GPS raději nebudu uvádět..Smůla. Ale tady, uvnitř vím, že jsem zase jednou polítala Krausovku :-)