ČTVREK 24.5.
Ráno opět vymeteno, snídaně v podobě švédských stolů a o desáté odjezd na startoviště Dynamit. Teda nevím odkud vzali tento název, pravdou je velice obtížné se odut zvednout.
Předpověď bouřek se potvrdila ihned po vypsání Tásku. S otevřením startovního okna zaznělo ve vysílačce: „Task is canceled. All the pilots go land!“ Za startem se vytvořila mohutná kovadlina a tak všichni na velkých uších prcháme před hůlavou. Většina posedala v blízkosti hotelu. A tak nám nezbývá nic jiného, než spáchat očistu těla v sauně a Tureckých lázních.
Co s načatým dnem? Organizátoři nám připravili výlet do Denizli Ufo muzea, kterou s díky odmítáme a volíme vlastní program. Mezitím se bouřka přehnala a vítěz včerejšího kola si sliboval od pasažérky tandemu velké naděje. S partičkou jsem jim jeli fandit na start. Vítr v zádech, v dálce hřmění, nic z toho jej však neodradilo. Za dvě minuty dole s jedinou zatáčkou na přístání. Příjíždíme se zvědavostí jak to dopadlo.
Nacházíme však jen smutného Valeriho o samotě bez půvabné krásky. Co se stalo? „Renata, víš jak se cítím? Jako když letíš první na final glide v plném speedu, řachne ti to a kilometr před páskou hodíš záložák. Cizinka zmizela, jeden telefonát a byla tatam.
Jedeme se alespoň podívat na známe Pomukale přírodní termální prameny. Toto skvostné dílo vytvořilo z vápence a vody neskutečné kaskády s bazénky, volně přístupné turistům. Již staří Turkové si oblíbili tento ráj a v dávné minulosti tu vytvořili město s obrovským koloseem, které se dochovalo dodnes.
Den zakončujeme podvečerní procházkou zpět do městečka. „Kde máš boty?“ ptám se zvědavě kulhajícího bosého Petera. „Uplavaly a teď už tečou do moře.“. Jedno intervium do celostátní televize a po únavném dni zasloužený odpočinek. Na následující dny vypadá předpověď podobně, tak se nechme překvapit.