Zážitky nemusí být pozitivní, hlavně že jsou intenzivní. Tímto bych začala celou touto výpravou. Vidinu drncání celého dne v autě zamítám a volím dopravu letecky, Praha-Řím. Cesta tam proběhla jak po másle, dokonce jsem si i zapomněla cvaknout jízdenku. Zato cesta zpátky byla výživná. S Pištou nás láká vidina moře a prohřát si kost na pláži. S koncem závodů však končí i krásné počasí a tak si leda smočíme palec nohy. Ubytování na pláži vyjde na 100 Eur za dva, to s díky odmítáme a opět s celou bagáží jedeme busíkama a vláčkami na letiště. Je večer a padá otázka: Kde přečkat noc? Nabídka 52 Eur v centru Říma se neodmítá a nadšeně přijímáme. Co druhý den? Pišta valí zpátky na Bratislavu a já mám ještě jeden den k dobru. Zewluju ve městě a čekám na poslední záchranu…známého od Pišty, kněze Jarika. Ten se mne ujal, ubytoval s jeptiškami v klášteře, nacházejícího se přímo u Kolosea. Celý den mne provázel rušným i večerním historickým Římem. Co dodat? I v té nejvíce kritické situaci lidi moc pomůžou a ještě jednou díky.
Ale teď k závodům. Hned první jarní kolo PWC se konalo v Italském Poggio Bustone, nedaleko Říma. Kamenné městečko s historickou architekturou, přilepené na svahu. Určitě byste byli příjemně překvapeni malebnou krajinkou, nacházející se v této oblasti. Po překonání hor se naleznete v hornaté oblasti ve tvaru kruhu. V minulosti se zde nacházelo rozsáhlé jezero, teď z něj jsou jen pozůstatky pár rybníků. Rozsáhlé pohoří Apenin jsou ještě teď pokryty ledovcem a zbytek hor je porostlé zelení. Radost zde létat.
Jak už to bývá, i zde byl tréninkový den jeden z nejlepších letových. A tak si dáváme cvičných 70 FAI triangl. Postupně se sjíždí silná českosloslovenská partička. Ze 130 lidí, z toho 14 žen a 15 našich. Poprvé startujeme s Hankou v barvách Sky Eris 3 team, tím jsme trošku zmátly soupeře ? Během celého týdne se odletěly 4 platné kola, které každým taskem pořádně míchalo pořadím a o to to bylo celé napínavější. Teta liška – Renča si již podruhé odnesla prvenství v ženách. Hned první Task byl s 300 b. náskokem nad dalšími děvčaty a pozice se udržela až do konce. Hanička se umístila na hezkém 5. místě.
A jak se tady létalo? Jarní podmínky srovnatelné s těmi Alpskými. Takže pořádný nášup. Dostupy okolo 2700 – 3200 m, disciplíny dlouhé mezi 58 – 113 km. Nádherné panoramata na zadní skalnatý a zaledněný hřeben, točení termiky s dravci. Ale na kochání zde nebylo času. Každé kolo jsme se snažili ve vzduchu získat co nejlepší pozici pod mrakem, před otevřením startovní kružnice a poté plný speed a hurá na to. Občas se muselo taktizovat a vyčkávat, ale většinou to chtělo mít pořádně našlápnuto. Většina kol se letěla v tomto kráteru, jen jedna byla natažená přes 100 km směrem na jih. Ta ovšem stála za to, letělo se přes jezera, území nikoho a „Ledovec“, krom omrzlin jsme po závěrečném kole pěkně znaveni. Ale stálo to za to. Vrtulník se využil pouze jednou, a to zachránit Marinu Olexinu, která přistála na vrcholcích hor a kdyby ji nedovezli, šlapala by ještě doteď. Padlo pár záložáku, ale nikomu se nic nestalo.
Co dodat na závěr? Snad jen díky skvělému organizátorovi za perfektní kompletní servis a support nejen v podobě lunch packetu, večerních párty a svozů, ale celé přípravě. Především Marcellu Tessieri, Martince (Černé) Bernardové a mladým pomocníkům. Tak za dva týdny na 2.kole PWC ve Švýcarsku.
Podrobné výsledky se můžete dozvědět na stránkách new.pwca.org