Když se na nebi paraglidingového sportu objeví nová firma, většinou zahájí svou činnost slavnostním zahajovacím večírkem, šampaňským a velkými sliby. Jinak tomu bylo u založení nových firem Klaus Donat (Take off paragliding) a Hans Moitzi (Flying company): Vzhledem k choulostivé situaci v Iráku se rozhodli investovat do mírové demonstrace, která vzbudila rozruch. Svůj organizační talent dokázali již tím, že organizace takové akce za deset dnů není žádná maličkost. Bylo nutné obstarat tři bílé padákové kluzáky s mírovými hesly, tři motory a tři piloty, malý autobus s přívěsem, doprovodný personál a nespočet dalších maličkostí. K tomu je nutné připočíst ještě práce s tiskem, jednání s filmařskými a fotografickými teamy – rozsah přípravných prací si lze představit. Take off paragliding nabízí nadšencům pro létání v Obersteiermarku padákové kluzáky a příslušenství od firem Firebird a SKY Paraglidiers, společnost Flying Company nabízí firmám reklamu na motorovém padákové kluzáku. Pro mírovou demonstraci je to skvělá kombinace, neboť použité padákové kluzáky firmy Firebird (Grid DHV 1–2) a firmy SKY Paragliders ([a „http://www.skyparagliders.cz/new/index.php?level1=24&level2=21&lang=cze&specifikace=obecne_info“]Brontes[/a] DHV 2) jsou optimální pro let s motorem. Při letu, plánovaném na téměř 1 000 km, se už člověk musí spolehnout na své vybavení. Věc usnadnila skutečnost, že oba výrobci motorů, firmy Fresh Breeze a Uli Sokopf, byli pro akci za mír nadšeni.
V pondělí 24. března 2004 už bylo konečně jasno: několik Obersteirerů odstartovalo senzační akci za mír – pomocí padákových kluzáků s motorovým pohonem chtěli letět z Maria Schnee v Seckau do Říma, aby ve Vatikánu předali podpisy proti válce v Iráku a za nasazení proti válce v Iráku poděkovali.
Kněz Pascal se s napětím dívá k jihu. Tam, někde za masívem Seetaler Alp, tam někde 1 000 km daleko, leží Řím. Je vůbec v lidských silách překonat tuto dlouhou cestu, přes Alpy, Pádskou nížinu a pak přes Apeniny, jen pomocí motorového padákového kluzáku? Kněz Pascal ve svých 72 letech už něco viděl, ale zúčastnit se takového velkého podniku se mu velice líbí. Před dvěma lety s paraglidingem začal a nyní stojí na kopci v Seckau, sledují jej kamery rakouské televize a očekávají, že ve svém řádovém oděvu provede perfektní start. Po celou dobu silný boční vítr, hrbolatá startovací louka a ve vzduchu na jeho start již čekají oba motoroví piloti, Andi a Hans,. Ale nyní už jedeme, po startovacím běhu, trvajícím snad věčně, se kněz Pascal zvedá s přátelským výkřikem vzhůru, následován Klausem, který se svým tandemovým kluzákem má dostat kameramanku do správné posice pro filmování.
Takeoff –dobrodružství může začít!
Oficiálně to zní asi takto:
Uvedeni knězem Pascalem, sedmdesáti dvouletým mnichem ze Seckau, který má velkou lásku k paraglidingu, zvedli Johann Moitzi, Andreas Siebehofer a Klaus Donat své padákové kluzáky s mírovými nápisy do výšky nad startovací louku a klášter v Seckau. Zatímco Johann Moitzi a Andreas Siebenhofer se svými motory letěli dále směrem na Řím, pokračovali kněz Pascal a Klasu Donat ve své cestě spolu s mechanikem a pilotem ralley Robertem Kettneren v doprovodném autobuse Také – off.
Doprovodný team vedený knězem Pascalem sbíral v mnoha městech podpisy proti válce v Iráku, které měly být předány při oficiální audienci Svaté Stolici ve Vatikánu. Hlavní myšlenkou bylo poděkovat papeži za jeho nevýslovné nasazení za mír a vyjádřit mu svou solidaritu. Tato myšlenka vyvolala u lidí velký ohlas, kteří charismatickému knězi hned věnovali své podpisy. Kolem sympatického duchovního se shromažďovali zejména mladí, který neúnavně vysvětloval ve všech jazycích naléhavou prosbu letu pro mír. Mír s trochou dobrodružství, tato směs mladé přitahovala.
První etapa vedla přes Alpy, nad sedlem Neumarkter a přes St. Veit k jezeru Ossiachersee. Den byl termicky velmi aktivní a oba piloti se svými bručícími motory byli značně vytřepáni.
Se skupinou cestoval profesionální filmařský team a profesionální fotograf, kteří se starali o dokumentaci této jedinečné akce a zabezpečovali média prvotřídními filmovými a fotografickými materiály. Tak měla spolucestující filmařka Bernadette jedinečnou šanci zachytit filmovou kamerou start kněze Pascala na jeho padákovém kluzáku v Seckau na tandemovém padáku. Protože byla ještě rozčilenější než kněz Pascal, nebylo při startu vůbec nic vidět, a veškeré napětí se projevilo poté, co po úspěšném přistání všechny přátelsky objala a nadšeně básnila o letu. Také fotograf Marco Schlager nepřišel zkrátka, po startu s Klausem na tandemovém padákovém kluzáku dostal příležitost vyfotit oba piloty na motorových padákových kluzácích s Gerlitzem v pozadí. Andi a Hans letěli k vrcholu Gerlitze, kde Kalus a Marcel již čekali. Následovali fotozáběry přes jezero Ossiachersee, což bylo zážitkem, jaký zachycené obrazy zprostředkovávají jen částečně. Po tomto letu jsou další dva lidé nadšeni pro paraglidingový sport, což mluví samo za sebe.
První, pro všechny velmi náročný den, končil v Genomě na konci údolí. Zde už byla správná italská nálada, team uvítaly blikající hvězdy, středomořská teplota a sytě zelené louky. První večer končil příjemně, u pizzy a červeného vína domlouvali organizátor Klaus s oběma piloty další etapu. Team byl nyní již osmičlenný a musel být veden jako malá firma. Kdo má být kdy a kde, co se má udělat, který pilot má při filmování kroužit na jakém pozadí, Klaus z Také off Paragliding měl stále plné ruce práce. Rovněž tak Robert, pilot ralley, který nesl odpovědnost za všechny technické záležitosti a zejména za motory a benzínové směsi, protože oba motory musely být pro další etapu fit.
Před teamem teď leží dlouhá Pádská nížina, kterou je nutné pro silný protivítr přeletět ve větší výšce. Pro Andi Siebenhofera byl jedinečným zážitkem, když stovky metrů pod ním proletěl vojenský vrtulník. Zda-li si pilot přečetl nápis na křídle „Mír – ne válku?“ Andiho pevné nervy nezklamaly, neboť průlet vrtulníku nafilmoval, což všechny uvedlo v úžas. Záběry však byly fantastické…
Taková cesta stojí hodně peněz, bez sponzorů je prakticky nemožná. Dobrý tah představovala podpora firem z branže padákových kluzáků, jako je Firebird a Fresh Breeze ve formě poskytnutí materiálu. To, že se k teamu v Benátkách přidal Alex z Firebirdu a akci podporoval všemi možnostmi, bylo více než příjemné! Jeho obchodní talent se hned projevil, neboť v následujících dnech bylo možné vidět kněze Pascala pobíhat ve firemní čepičce Firebirdu a přátelé si šuškali, že Pascal bude mít další křídlo.
Zejména v Itálii byla akce přátelsky přijata, sympatickému létajícímu knězi sotva kdo mohl odmítnout podpis za mír. Na konci dne po přistání v Rimini byli všichni velmi unaveni, ale také spokojeni, že tuto obtížnou část cesty už zvládli.
Na konci večera byl šťastný zejména Klaus, neboť mohl při západu slunce podniknout překrásný let s motorem podél pláže v Rimini. Klidný let nad světly města, klidné moře leželo u nohou – konečně čas na odpočinek a užívání si. Večer team ukončil piknikem a sklenicí steierského piva na písečné pláži, mnoho kilometrů vzdálen a o mnoho podpisů a zážitků bohatší. Jako pravý žolík se vyvinul náš kontakt na Carmen Motz, se kterou jsme se v Rimini setkali. Carmen žila 20 let v Římě. Jako pilotka padákového kluzáku přesně rozuměla našim potřebám a její místní a jazykové znalosti byly jedinečné. Ať už šlo o kontakty na piloty, Vatikán nebo jen doporučení dobrých restaurací a hotelů, Carmen byla vždy našim cestujícím průvodcem po Itálii. Na konci cesty jsme také dobře upotřebili její kontakty s italskými právníky, ale o tom až později. A navíc měl člověk dojem, že se mezi hlasitými mladými hochy cítila vlastně báječně – ale to je přece samozřejmé, nebo ne?!
Letiště podél Jadranu jsme museli objet autem, protože při této mírové misi mělo být vyloučeno veškeré riziko. Proto také etapa z Rimini do Assisi začala až ve Fano. Rovina se začala opět zvedat k Apeninám, které se svými vrcholy přes 2000 m a silnou termikou kladly na piloty zvláštní nároky. Když se v Gubbiu u antického divadla sešli Johann Moitzi, Andi Siebenhofer a Klaus Donat, chlazené pivo v ruce, všem se ulevilo. Po této túře přes Apeniny, přeletěné přesně podle souřadnic GPS, byli všichni díky extrémní termice řádně protřepaní a také trochu promrzlí. Že Klaus vybral toto místo k přistání, se sytě zelenými loukami, antickými stavbami a zmíněným steirišským ležákem, to se pilotům líbilo. Johann Moitzi vyprávěl o stoupání více než 8 metrů za sekundu v silné termice. Rovněž tak Andi, velmi zkušený paraglidingový pilot, byl rád, že už má tuto etapu za sebou. V Gubbiu čekal také pilot s motorovým drakem, který mírové piloty doprovázel do Assisi. Motorový drak měl dvojitý sedák, takže naše kameramanka Bernadette byla opět pozvána k filmování ze vzduchu.
Skoro se člověku chtělo věřit, že účast kněze Pascala pro mírovou misi zaručila počasí snů, neboť od startu po celou cestu vládla zářivě modrá obloha.
Assisi své návštěvníky dojímá starým městem, svědkem dávno minulých dnů. Celý team byl touto kulisou uchvácen, a přátelská návštěva šéfa policie v Assisi a rozhovor pro italský filmový štáb završil celkově úspěšný den.
Ačkoliv bylo zařízeno zvláštní povolení pro let nad Assisi (kým jiným než Carmen), nikdo neměl večer tu správnou chuť ho provést. Ne, s prázdnými lahvemi od piva kolem místa přistání v Assisi to nemělo co dělat, a to, že kněz Pascal byl viděn s lahví piva v ruce, to je jen pomluva!
[page] Čtvrtý den mírové mise vedl územím Umbrie, kde čekala spousta působivých středověkých měst. Za horami leží Castellucio, letecké El Dorado, proč jen nezbylo trochu času na chvilku zdržení?
Při startu v Todi došlo k nehodě, která nemusela tak dobře dopadnout: Po nepodařeném startu nemohl Andi Siebenhofer hned nabrat výšku, přehlédl elektrické vedení a po překonání zábrany a po dotyku s vedením spadl do pole. Jako zázrakem nedošlo k žádnému zranění, v letu bylo možné po krátké přestávce pokračovat. Kněz Pascal před každým letem oběma pilotům požehnal a toto požehnání bylo během této cesty skutečně zapotřebí! Odpoledne před branami Říma, po intenzívním fotografování, motory utichly. Co si jen kameraman Camillo a fotograf Marco navymýšleli, než jim světlo vyhovovalo, to bylo skutečně namáhavé. Jen co Klaus se svým motorem vystoupal o něco výše nad doprovodný team, hned bylo jeho troufalé chování potrestáno: vrtulník, který létal kolem, začal své kruhy stále zužovat, až všetečného Klause přinutil přistát. Ale dole na sytě zelené trávě, bylo taky krásně…
V ubytování ve městě Řím v klášteru San Anselmo učinili, co jen bylo v lidských silách, takže nakonec všichni litovali, že nemají více času, aby se mohli déle zdržet.
Po římské pizze a dobrém červeném víně se rozpoutala vášnivá diskuse:
Pod dojmy z Říma a přáním stát se prvními paraglidigovými letci, kteří letěli nad Římem, opět vyvstala otázka přistání na Náměstí Sv. Petra. Vzhledem k tomu, že neexistovalo oficiální povolení, jednalo by se o ilegální podnik. Bylo by to nebezpečné, jaké následky by mělo takové přistání? Vatikán má být dobře střežen vrtulníky a gardisty, rozeznají mírové nápisy na křídlech – a budou jim věřit? Kromě toho bylo po nehodě v Todi poškozeno vypínací tlačítko motoru, během nalétávací fáze při přistání bylo nutné knoflík stisknout propisovačkou nebo jiným špičatým předmětem. Pro přistání na Náměstí Sv. Petra příliš nebezpečné, takže by mohl letět jen jeden motor – ale kdo by to měl být? Po hodinách diskuse, uvážení možného místa stratu a přistání, bylo rozhodnuto: poletí Andi a team ho bude podporovat. Padák byl vybrán bílý Brontes M od firmy Sky Paragliders, a mezinárodní nápis „Friede – Peace – Pace“ měl pilotu zajistit určitou ochranu. Protože kněz Pascal ilegální přistání odmítl, nikdo jej nechtěl do dění zasvětit. Když v 5 hodin ráno, po 3 hodinách spánku, akce začala, vsunul Andi Siebenhofer milému příteli Pascalovi pod dveře dopis s omluvou.
Bylo ještě tma, když poblíž Vatikánu v parku Hans nastartoval motor, Andi udělal pár kroků v trávě, mokré rosou, a vznesl se do vzduchu nad Řím. Chrám Sv. Petra se koupal v prvních ranních paprscích, střežilo jej pouze auto se dvěma policisty. Nikde nebylo vidět vrtulník s ostrahou. Padákový kluzák se prosmykl kolem kopule Dómu a poskytl pohádkový obraz. Padákový kluzák nad kopulí Chrámu Sv. Petra – to tu ještě nebylo! Andi ještě jednou zakroužil a klesl níže, přeletěl těsně nad policejním autem a přistál přímo na Náměstí Sv. Petra! Bylo 6:40 h, akci vidělo jen několik lidí, kluzák Sky Brontes a nápisy „Friede- Peace – Pace“ neměl nikoho ohrozit, proto ta brzká ranní hodina. Pro fotografy a kameramany, kteří již nějakou dobu čekali na svůj čas, se objevil rychlý výjev. Klaus se přiřítil k Andreasovi a převzal kameru, v sekundě odnesl motor a padák pryč. Ještě než k Andimu přišli carabinieri, byl na náměstí sám, bez vybavení. Co následovalo, bylo opravdu dobrodružné. Po několika pokynech vysílačkou se objevilo množství policistů, kteří Andiho zatkli. Nikdo nevěděl, co se přesně stalo, žádný kluzák nebylo vidět. Policisté samozřejmě vystavili Andiho nátlaku, aby se chybějící kluzák objevil. Tak se stalo, že se nakonec všichni členové doprovodného teamu shromáždili a s modrým majáčkem odjeli na policejní presidium. Pobyt trval 7 hodin, než se policisté přesvědčili o nevinnosti akci. Vozidlo, křídlo a motor byly zabaveny a každý označen zvlášť. Televizní stanice a zástupci médií se sázeli, kdo byli ti odvážlivci, podle nápisů na Také-off autobusu se dokonce volalo firmě Sky do Česka, jestli neví něco bližšího. Nápadný autobus Také-off byl ten den určitě nejfotografovanějším malým autobusem v Itálii!
Po opuštění policejní stanice byli míroví aktivisté doslova přepadeni čekajícími zástupci médií, celá akce byla příliš senzační, než aby si příběh některá televizní stanice nebo noviny nechali ujít. Televizní stanice, které se akci z počátku vysmívali a letu za mír nedávali zprvu žádné šance, stáli nyní v první a řadě a z obličejů zmizela skepse.
Happy end nastal teprve tehdy, když kněz Pascal, který se o akci dozvěděl až odpoledne z televizního vysílání, přešťasten objal své chráněnce. Úspěšný team byl opět sjednocen, vyčerpán, ale šťasten z úspěšné mírové akce.
Při interview s tiskovými a filmařskými teamy pronesl Klaus větu, která byla později opakována v mnoha různých médiích:
„Jestliže se každý v rámci svých možností pokusí udělat něco proti bezpráví a válce – i když to bude jen něco úplně malého – stane se svět pravděpodobně lepším místem.“