MISTROVSTVÍ SVĚTA FRANCIE VAL LOURON - PYRENEJE
Na MF zavítáme snad poprvé v životě a navíc do místa, kde většina francouzů nejezdí. Kdo by také létal jinde než v jejich domácích Alpách nebo slavné oblasti Provance. Většina frantíků strávila na cestě okolo 8 hodin jízdy, zato nám to trvalo i s vyzvednutím Renči v Annecy a malou zastávkou, jeden den a téměř dvě noci. Podlé délky trasy ale nevedeme, přijeli zde i Japonci, Rusi a Poláci. Za ** „Czech Ladies Team“ ** závodí na Eris 3 RS: Hanka Matyásková, Renáta Kuhnová a Ondra Krupa a na Gradientu benjamínek Tatranka s Radkem Večeřou. Krom toho zde startuje dohromady s frantíkama 7 Eris 3 RS ve stejných barvách.
Přijíždíme do údolí Val Loron, známých lyžařských středisek a ještě známějším letištěm pro sportovní letadla umístěné přímo v srdci hor ve výšce 2000 m s přistávací drahou do kopce. Nestačíme žasnout, toto panenské údolí poblíž hranic se Španělskem a Andorou vytváří nádherné scenérie, podobné Vysokým Tatrám, ale asi tak 10× větší. Neodoláme a tréninkově zkoušíme zaletět podkovu tohoto údolí. Na oficiální přistávačku u jezera se sotva trefujeme, protože od 15 hodin tady zapínají údolku a chce si to opravdu vypočítat přistání na vrtulník. Poslední bojový úkol bylo zjistit, kam hlavu složit. Nabízí se možnost v kempu za stejnou cenu mezi stanem a mobil housem s normální postelí a kuchyňkou, noci bývají chladné, tak hádejte co jsme si vybrali.
Pondělí 22.6. 1.Task – 58 km
Všech 130 pilotů vyváží první busy do sedla, odkud využíváme lanovku přímo až na start ve 2200 m, nedaleko malého letiště. Od 12 mají letadla zákaz přistávání kvůli silné termice a údolce. Tím lépe pro nás ?. Po jedné změně naplánovali trasu 58 km dlouhou, se startem ve 14:30, přes 3 údolí s otočáky dvou lyžařských středisek a přistáním u jezera. Startovní cylindr je umístěn na druhé straně údolí, takže bylo potřeba pořádně natočit, skočit údolí Val Louron, zase natočit a vyčkávat nad skalami. To byla zase diskoška, vzduch byl neskutečně živý, takže načasovat dobrou startovní pozici nebyl lehký úkol. Konečně to pálíme hromadně do druhého údolí, odkud zpátky vedly dvě trasy. Podél hor to bylo sice delší, zato na jistotu, rovnou za šipkou napříč táhlým údolím zase kratší. Podle místních to bylo snad poprvé, co viděli že se to dalo takto letět. Ve třetím údolí se nám otevírají panoramata jako z pána Prstenů. Vysoko v horách jezera s vodopády a skalnaté zasněžené štíty třítisícovek. Otáčíme druhé lyž.středisko a hurá do cíle. Ten také nebyl zadarmo, protože zbývalo ještě otočit 4 km před páskou barák na kopci, kde to do 400 m kružnice asi tak 30 pilotům (včetně mě) nedali a tak se pokoušíme další hodinu svahovat. Ani to nepomohlo, z cíle se však raduje jiných 38 pilotů, kterým vyšla výška, nebo letěli později jinou stopou. Hledám moje spolu-letce z teamu. Holky jsou už dávno dole, Tatranka si dala dneska tréninkový dribling v jednom údolí, Hanča vyhnila ve třetím údolí, Radek přistál skoro výše než startoval (světe div se, oni to tam na tom platu vypli) a Ondra se dnes uměl zachránit. Měl možnost otestovat přední rychle-otevíratelný záložák na břiše. V momentě, kdy mu to ve 20 m nad lesem klaplo a zatvistovalo, na nic nečekal a metal. Ještě před pádem se chytal břízek, ale při dopadu mu explodoval vodní balast pod zadkem, takže měl všechno mokré. Poté si sletěl do údolí do vesničky a v devět večer ho šťastně nacházíme spolu s organizátory a slavíme narozky. Takže už je také v „klubu záložek“.
Úterý 23.6. 2 Task – 72 km
Vyváží nás na nižší startoviště do míst, kde byl včerejší vzdušný start, kde to začíná fungovat o 2 hodiny dříve. Ani si nestihneme sníst sváču a zajít na toaletu (díky travnaté ploše bez porostu si musel dát pilot delší trek než našel vhodné místo) a už letíme. Slabší termika se rozchodila okolo 12, kde na konci malého hřebínku stíháme tak tak doletět na start marker. Poté pokračujeme do údolí podél Orlí skály směrem ven z hor. Nazpátek to v první skupině skáčeme rovnou na malý hřebínek, který se stal pro většinu slavných jmen pohřebištěm. Nechodilo to tam a byl to boj o přežití v rotoru. Z 30 lidí se zvedáme tak 8, nad hřebínkem se to už krásně rozchodilo a my dotáčíme 2800m. Mezitím nás dohání pár jedinců, kteří to vzali na okolo. Míříme do třetího a čtvrtého údolí, kde nechápeme, jak to tam fouká. Přijde nám, že se vždy zvedáme v rotoru, jen dravci nám napovídají, že je to tam dobré. Přeskoky jsou famózní a z výškou 3000 m můžeme i fotit. Poslední otočák byl přímo nad horským plesem, proklouznout myší dírou a v 1 km výšce nad zemí protnou pásku. Let to byl opravdu famózní, Renča doletěla 14 hned za Elizou Houdry, Ondra s Radkem 33 a 34, Hanča bohužel patřila do rychlejší skupiny, kterou to posadilo a Tatranka si dala 6 hodin letu a 65 km. Večer bylo barbicue ve francouzském stylu, takže jsme měli jen drobné nudle, dušenou zeleninu, místo masa kosti, malé tenké klobásky, tvrdou bagetu, smradlavý sýr a staré víno ?.
Středa 24.6. 3.Task – 72 km
Ráno je vymeteno, téměř nám mrznou prsty na rukou když jdeme do HQ, ale sluníčko má sílu a rychle všechno rozpouští. V 9 breefing, kafíčko a jedeme opět na nižší start. S otevřením okna dnes organizátoři opravdu pospíchají, obávají se velkých kongesťáků. Předtím, než se opravdu nasunuly od Španělska, bylo ale pořádně stabilno. Ve 12 hodin se pokouší první piloti se zachycením, ale pořád jsme měli na zemi větší výšku, než někteří. Obrovský chumel se mrcasí mezi 50 – 200 m nad startem a pomalu tlačí stoupák do země, takže není kam spěchat. Vydáváme se do vzduchu jakmile se první partička pokoušela vydat po trase. Spolu se 4 dalšími Skájáky se pokoušíme zvolit trasu naokolo po horách. Tam to také nefungovalo a jediné Tetělišce se podařilo vydrápat. Hanka se taky zachránila na nasvícené závětrné straně hřebene a potkáváme se na protějším táhlém hřebení. Dneska snad nastavili všechny otočníky výše, než byla zádržná inverze. A tak se celé pole snaží přizvedat na 8 km žebru, někteří dávají vrchní stanici lanovky až na druhý pokus. Na cestě se míjím s Radkem, který huláká a radí že s méně jak 2200 m ten otočák nedám. Přesto, že to bylo stabilní, nepodařilo se nám otočit jedinou třistašedesátku, aniž by nám to řachlo. Plazíme se řádně, já už asi v předposlední skupině, protože zajížďka po horách mě sice zachránila, zato pořádně zdržela. Radek stíhá první skupinku a Hanka s Ondrou a Tatrovkou to bohužel v půlce trasy nedali. Dnešní navigační soutěž s 8 ob dlouhá 72 km byla opravdu náročná, z únavy mě probouzí snad jen klapance a taky kolem letící stíhačka, která to brala po křidýlku místem, kde jsme byli před chvíli. Vítězí dnes Japonec Nakamiči s časem 4:26 a z nášich nejlépe Radek sedmý. Renča to uzavírá s poslední skupinkou a časem 6:08 h. Masakr, není ani síla balit padák, ani se navečeřet, jediné co nás zajímá, je spánek. A kdo bude někdy tvrdit, že paragliding je odpočinkový sport pro důchodce, tak ať si jde vyzkoušet tento závodní maratón. Konkurence těchto závodů je srovnatelná s PWC a francouzi patří opravdu k špičkovým pilotům.
Čtvrtek 25.6. Task je zrušen
V noci se přihnaly kroupy a tak rychle balíme věci z balkónku. Po ránu se válí mraky v údolí a obloha je pokrytá oblačností. V 9 se to však trhá, modrá a jedeme na start. Od Španělska se však přihnala hradba oblačnosti a tak duchaplně balíme padáky a přesouváme se do svozových aut dříve, než stačíme zmoknout. Vypadá to že se dnes budeme mít čas konečně lépe najíst a relaxovat v místních lázních Balena.
Pátek 26.6. Vodní sporty
Dnešní den vypadá podobně jako ten včerejší s tím rozdílem, že nemusíme jet na start. Namísto toho computerujeme a odháníme milióny much. Na baráčku jsme si z toho důvodu pořídili 4 mucholapky, kde krom much jsou také přilepeny vlasy od Tatranky. Pravděpodobně se to v okolí už rozkřiklo, že na chatce číslo 10 mají pastičku a už nás neotravujou. Odpoledne nám přichystali vodní sporty v podobě raftingu, hydrospeedu, kajaku a kanoe. Tož půjdeme vyzkoušet jak se sjíždí řeky v Pyrenejích.
Sobota 27.6. 4.Task 51 km
Dnešnímu dni dávají organizátoři velkou šanci, že poletíme. Tlaková níže se vyplňuje, ubývá vlhkosti, přibývá modré oblohy a sluníčka. Jedeme na nižší start opět okolo kravek, oveček do sedýlka, odkud to máme 5 min.chůze s báglem a balastem na startoviště. Vlastně odsud se dá startovat odkudkoliv. Stačí jen vychytat směr větru. Les přechází kolem 1400 m postupně v travnaté plochy a ve 2200 m na skály. Ideálka. Co pro nás dnes připraví v tento poslední letový den? 51 km task s otevřením okna ve 12:30 a 8 otočáky poblíž údolí. Takže to bude sprint. Základny se zvedají až do 2600 později odpoledne a tak to jde jako po másle. Vítěz má čas 1:26 a Radek dolétá opět do desítky. Ondra bohužel nedal poslední otočák na hřebeni proti větru o pár metrů, jinak mohl být do dvacítky. Renča se zdržela na travnatém platů a přilétá před třetí skupinou s časem 2:09 a také vítáme poprvé v cíli Tatranku asi o 10 min. později a za ní Hanča. Krásný den, na zemi sedíme okolo 15 hodiny a tak se jdeme balit na 2300 km dlouhou cestu domů hned po závěrečné ceremonii. Výsledkama se necháme překvapit.
Celkové výsledky:
1. Remy Pierre 3801 b (1.overall)
2. Boulen Yvan 3711 b (2.overall)
3. Arman Luc 3689 b (3.overall)
4. Eliza Houdry 3689 b. (4.overall – 1.woman)
5. Keiko Hiraki 3457 b (11.overall – 2.woman)
6. Radek Večeřa 3247 b (17.overall)
7. Renáta Kuhnová 2994 b (Eris 3 RS – 31.overall – 3.woman)
8. Eva Humeau 2896 b (Eris 3 RS – 36.overall – 4.woman)
9. Ondřej Krupa 1938 b (Eris 3 RS – 88.overall)
10. Hana Matyásková 1824 b (Eris 3 RS – 93.overall – 10.woman)
11. Kateřina Kučerová 1262 b (109.overall – 12.woman)
12. Wailly Stephane 1159 b (Eris 3 RS – 111.overall)