PONDĚLÍ 18.6.
Je podvečer, po letovém dni a sedíme na parkovišti před kempinkovým místem společně s Hollmanama, Vyhláskama a Vyparinovcema. Kuba Hollman popisuje nejsilnější zážitek z letu: „Tak jsem nalítával ke svahu že se si přisváhnu a vidím, pod základnou se pasou ovce. Jedna byla taková kulhavá, stála na třech, jednu podepřenou a koukala na mě. Těsně jsem jí prolít nad hlavou, podlomila se jí ta nemocná noha a válela kotrmelce do půli svahu. Tam se zachytila, pohlédla opět na mě, zatočila se jí z toho hlava a s bekotem se opět hlava – riť – hlava –riť to smažila dolů. No a tak tam na nás čeká jehněčí.“
To Martin Pacejka zvolil dnes let rovinami a tak se prolétl 10 km tam a 15 km pěšky po svých…a boso. Radek Vyhlas to také zapíchl u otočku v rovinách a zbytek české partičky těsně nedolétlo.
Breefing! Zní na prostorném startovišti Monte Avena poté, co tam vyvezli 130 závodníků. Někteří měli štěstí a celých 40 minut mohli strávit v neklimatizovaném a nevětraném autobusu, který odmítl dojet až na start. A tak pokračujeme zbylých 2 km po svých. Po minulém propršeném týdnu, jsou základny sotva 200 nad startem, přesto si žíváme nádherného slunečného dne.
Dnešní 55 km dlouhá disciplína vedla směrem na Belluno a s cílem na přistávačce pod Monte Dolladou. Slabé podmínky na startu rozhodlo o Tasku jako Speed run, což znamená že se každému počítá individuální čas. 3 km od startu byla kružnice a vletem do ní se zapnul čas.
Jak se tak dívám na první skupinku, sotva se škrábající z pod kopce, asi uleju vodu. Vyplatí se. Společne s Hankou a Kubíkem tvoříme Czech group a pomalým ale jistým tempem polykáme kilometry. Začátek byl obtížný, slabé stoupání a protivítr, jeden přeskok údolí Feltre a nalepit se na žebra hřebene táhnoucí se až do Belluna. Později si stačilo hlídat výšku, přitáčet si, lízat základny které pokrývaly většinu oblohy a letět podél hřebene na půl šlapce. Od poloviny trasy to bylo s větrem v zádech a pro některé se ukázal obtížný přeskok Pievy. Před Bellunem nás dohání vedoucí letka v čele s Nikolajem Šohajem Loupežníkem. Jak se dozvídáme později, partička zezadu to měla o dost jednodušší a nahnala si čas.
V této skupince jsme to vzali více údolím a pak se přilepili na Monte Dolladu, kde pěkně protahovalo a my měli plné ruce práce. Ti co se přilepili na svah hned na rohu, se neprosadili proti větru. Mezitím základny klesly natolik, že jsme se ocitli v takových nížkách, kde normálně už jdeme na přistání. Skalnatý hřeben byl v mraku a koukalo jen jeho zalesněné úpatí. Přeskok z Dollady naproti přes údolí na poslední Ob se většině lidí nevyplatil. Ti co letěli později shnili jak hrušky.
Byli jsme poslední, kdo to otočil a zbývalo 5 km do pásky proti větru. Dobírám před kopcem co to jde, 1300 m snad stačí. Vidím pod sebou v kaňonu pohřebiště pilotů. Teď jde hra o nervy. Dá mi to? Zbývá přeskok žebírka a cílová páska, nad kterou udělám sotva jednu otočku. Hurrrá, jsme doma!!! S překvapením sleduji, že zde není moc lidí. S nejpomalejším čase, ale 15 v cíli! Opět setkání s Feličim, majitelem kempu a Polskými chlopkami.
Bohužel Speed run neumožnil v celkových výsledcích bodový rozdíl a tak ti co byly v pásce nebyli ničím zvýhodněni oproti těm, co nedali poslední otočák. Tenhle systém rozdal všem spoustu bodů a větší šanci.