STREDA 24.5.
Jak už to letos na závodech bývá zvykem, nejlépe člověk zalétá tréninkové dny. Od rána to však na obloze nevypadalo vůbec špatně. Sun shine a azuro. Jedinný problémek byl v tom, že přes noc přešel Teplý Franta a podmínky se stabilizovaly. Po ranním breefingu vyráží 82 registrovaných závodníku z 11 zemí na kopec. Z obav před příchodem studené fronty jedeme na nižší startoviště Dinamit Tape, brzký Task breefing a vypsaná trať s 3 OB o délce 50 km.
Nad horama mraky kongestují do nádherného cimbuří, není na co čekat. Hned s první skupinkou do toho skáčeme. Tentokráte to zkouším vpravo na malých žebrech. Ajajaj….dneska to nebude asi vůbec jednoduché.
Po deseti minutách plácání se ve slabých bublinkách to namířím na místečko, kde jsem se včera chytla. Další finta. Zatímco se pár padáku mrcasí okolo startu, bojuju další čtvrt hodiny o holý život. Zvedám se dvakrát téměř z dvaceti metrů nad zemi do výšky startu. Avšak stoupání je zdechlé a nemožné prorazit přízemní inverzi.
Od místních se později dozvídám, že to bylo včera poprvé, kdo se na tomto místě hned chytnul. Neznalost terénu, nedočkavost a touha to riskovat mě posadila jak kurzíka na zem. Hotovo, vymalováno, asi se přihlásím do termického kurzu ? . Další půl hodinu nikdo nestartuje a všichni takticky čekají na zlepšení podmínek.
„Nemusíš zalétat, stačí když kamarád vyhnije“ vybavilo se mi při pohledu na dalších 30 nešťastníků, kteří skončili pod kopcem. Mezitím se další partička horko těžko hrabe nad kopec. Celou trasu máme jak na širokoúhlé obrazovce a můžeme sledovat toto napínavé zápolení.
Od určité výšky to začalo chodit, takže platí, kdo se dostal nad start, měl vyhráno. Po třech hodinách boje dolétli do cíle 4 piloti v čele s Bulharským závodníkem Valerim Tzvetanovem. Dalších 50 pilotů bylo plynule roztroušeno po trase. Krom transportu využili někteří také vysokohorskou turistiku či jiné živé domácí dopravní prostředky. Mezitím vyhnívací skupinka zevluje a osvěžuje se alespoň v hotelových lázních.
„The beer is not prohibitet here in this Hotel“ oznamuje nám security před branou. Cinkající lahve v igelitce se ochrance asi nelíbila. A tak protestně jich pár otevíráme a zahajujeme párty. „Což tak si nějaké schovat na večer?“ napadlo nás při pohledu na keře lemující cestu. Hlavně nenápadně. Ceny v Hotelu jsou totiž třínásobné, než v lokálních obchůdcích. Večer následuje živá hudba s originální půvabnou břišní tanečnicí a co jiného než noční koupání ve venkovním termálním prameni.