Piloti, kteří se na vývoji padáku podíleli, se snažili zejména o velmi přesné ovládání vrchlíku s adekvátními odezvami v řízení.
Věříme totiž, že pohoda při letu na závodním padáku podpořená odpovídající mírou bezpečnosti a příjemným a nezáludným ovládáním, je pro závodní a výkonnostní létání stejně důležitá jako rychlost, práce se speedem a minimální opadání.
Stále se nás spousta pilotů ptala, abychom jim řekli, jak že vlastně ten ERIS létá. Položili jsme několika pilotům následující otázky:
•Která je nejvýraznější vlastnost ERISe?
•Porovnávali jste jej s ostatními závodními padáky? S jakými výsledky?
•Budete na ERISu létat i nadále?
Někteří nám poslali odpovědi dlouhé, jiné žádné, ale vybrali jsme z šestice oslovených tři odpovědi, které popisují snad padák lépe, než naše marketingové charakteristiky a které hlavně pocházejí od pilotů, kteří již mají pár desítek hodin na ERISu za sebou. Pokud již Vy sami na ERISu létáte, uvítáme, když se s námi o svoje zkušenosti podělíte…
John Smith, létá momentálně v Jižní Americe, původem z Británie, závodní pilot od roku 1998, instruktor, tandemový pilot, 29 let
•Velmi snadné ovládání, velmi příjemné, přesné, řízení neunavuje, snadno se ustřeďují stoupáky, velmi pohodlný start… Nejvýraznější vlastnost je ta, že padák je se svými vlastnostmi dobře vyvážen, nenašel jsem žádnou vlastnost, o které bych řekl, že je mnohem lepší než na mém předchozím Boomerangu, ale protože je dobrý ve všech vlastnostech a žádná dobrá vlastnost není vykoupena a problematickým chováním – jak tomu bylo například u mých přechozích závoďáků, je to pro mě momentálně nejlepší závodní padák.
•Ano, kamarádi létají Airwavy, Avaxy, Boomerangy… Stačím jim, nejsem padákem diskvalifikován, když letíme vedle sebe, někdy jim uletím, někdy oni mě, seriózní porovnávání výkonu jsme nedělali a je mně to to jedno, padák mne vyhovuje a jsem s ním spokojen a cítím se dobře, to je pro mně větší výhoda, než to, jestli konkurece v závodech letí rychleji nebo míň opadá…
•Ano, samozřejmě…
Erdegan Koloc, létal na Kypru, cestoval v Austrálii, kde se pokusil o několik zajímavých přeletů přes 250 kilometrů, pochází z Turecka, závodní pilot, tandemový pilot, 34 let
•Start, ovládání, točení, rychlost …
•Ano, se starým závodním prototypem od Advancu, ERIS byl ve všem lepší, ale byl to prototyp, navíc starý, nemohu odpovědět …
•Ano, vracím se na léto do Evropy, pak budu v Turecku a na zimu se chystám s ERISem do Mexika, chtěl bych na něm uletět nějaký pořádný přelet…
Robert Murray, létá v USA, Jižní Americe, právě se vrátil z Jižní Afriky, závodní pilot v letech 1998 – 2002, nyní instruktor, tandemový pilot, 39 let
•Nástup do termiky, padák je natolik stabilní, že nevyžaduje žádné korekce, ani jej nemusím hlídat, prostě začnu točit a mám hned o několik metrů nad ostatními, padák je maličký, ale letí lépe ve slabých podmínkách než velká křídla, rychlost, snadný start, stabilita, řízení jako na školním padáku – lehké, velmi lehké…
•Ne nijak systematicky, ale letěl jsem místní závody v Brazílii, kde jsem na rozdíl od ostatních neměl problémy v rozbité a silné termice, kdy dva závodní piloti na Boomerangu házeli záložák, já jsem byl v pohodě – pocit jako na školním křídle…
•Podle času, v létě budu muset dělat instruktora, závody mne nelákají, ale ERIS si nechám a budu si ne něl lítat pro radost…
Combat-sickle (ERIS from Sky Paragliders) – Fly and Glide 7/2005
For the fight for points in OLC and World Cup Sky Paragliders sends a unique comp-sickle into the race: the Eris
The season 2005 obviously stands under the sign of new comp-wings. Besides renowned companies also some of the “underdogs” emit new stuff into the market and enrich the scene with interesting concepts. After 12 (!) years of absence and a development period of 16 months Sky Paragliders returns to the comp-circus with the “Eris”.
Constructor Alexandre Paux relies on an eye-catching design. A comparably slim profile together with high aspect-ratio and small surface determine an optically distinctive comp-sickle, that also distinguishes from competitors by other construction details. Besides a double D-band in lower and upper sail, Sky Paragliders – as one of few manufacturers – utilizes mainlines, that only furcate once and lead directly into the gallery-lines. 81 cells are supported by very large v-tapes directly connected to the upper sail. Eyecatchers are the very narrow stabilizer-area, that only consists of 4 closed cells and the outer brakelines, that are caught together by small o-rings. Overall the “Eris” makes a ripe technical impression and is very cleanly made.
Hard „wing“?
Slightly overloaded, with a wing-loading of 4,59 (!) kilogram per squaremeter, the M-size of the “Eris” nearly resembles a rigid wing. The canopy cleanly stands above the pilot and is notedly stable even in turbulent air. Despite an aspect-ratio of 6,4 no performance-ruining swinging or twisting ever disturbes; the canopy appears surprisingly rigid and should be flown according to this. In turbulent air the “Eris” certainly requires a guiding hand. This dynamic wing has to be controlled – but should be left “running”, refraining from overbraking the wing. Near the minimum-speed the “Eris” sensitively reacts to oversteering and quickly stalls. Distinctive stall-behaviour with quick turns also are a sign of extreme flight manoevres. Fullstall and negative spin should – as with all comp-wings – be flown very neatly to avoid uncontrollable situations. Collapses and frontstalls gain further dynamic by the “Eris”´s sliding risers. Pulling down the A-riser results in a sudden load-throw-off of the frontal lines releasing the linking band to the D-riser. Without the pull of the D-lines near the trailing edge instant braking is required, should the wing not dive off too far.
Agile thermal behaviour
When circled in strong thermals the wing shows his strengths and cuts through thermals like a knife. Flying this dynamic wing is big fun, but should be enjoyed letting the wing run. The “Eris” likes excessive speed more than hard braking and even in steep and narrow circles transforms climbing into a quick gain in altitude. In weak thermals also a higher speed is of advantage, where the agile wing corners effortlessly, easening the centering of narrow cores. On full glide the “Eris” cuts the air very neatly. Here the hard canopy once more demonstrates it´s benefits and produces maximum glide-performance out of the wing.
Forward launch:
The canopy cleanly climbs and nearly has no tendency to front-stall; very easy launch for a comp-wing
Backward launch:
Simple handling despite the aspect-ratio of 6,4; the canopy can be pulled up again from every position; before reaching the apex a small further impulse can be needed
Agility:
Very agile wing even with few brake applied together with high stability
Steering behaviour:
Continuously rising pressure; stall can appear creapingly when flying near the minimum-speed for a longer time
Extreme flight:
The canopy is very sensitive near it´s minimum-speed and stalls quickly; all extreme flight manoevres require instant and correct reactions of the pilot; sliding risers add further dynamic, the use of brakes for stabilizing and reducing the shooting is absolutely recommended.
Accelerator:
The sliding risers make the accelerator very effortlessly to apply, high speeds can be achieved without problems; the canopy retains on it´s way to v-max lots of stability and a high resistance to collapses.
Pilot profile: Experienced XC- and competition-pilots trained in handling extreme flight situations.
Measurements: (measured with Bräuniger IQ Compeo)
v-min/v-trim: 27 km/h / 39–40 km/h
v-max accelerated: 59–60 km/h
min. sinking: –1,0 m/sec
takeoff-weight: 101 kg
wing-loading: 4,59 kg/m2
Summary:
The “Eris” is a pure-bred competition wing for experienced pilots. In their hands the dynamic wing makes his performance available. An interesting choice for friends of warp-resistant and hard canopies.